Beltine

Beltaine nebo chcete-li Beltine, je keltský svátek,  jehož kořeny jsou hodně hluboké. Tento den býval jedním z nejdůležitějších svátků v celém keltském světě. Jako každý keltský den i tento den začíná večerem.  

Tento prastarý svátek je v podstatě oslavou jara, tepla, zrození. Taky je to svátek, kdy se lidé připravují na to, že po zimě budou moci opět hospodařit na poli. Beltine  je pravým opakem Samhainu – známější pro nás jako Heloween, což je taktéž keltský svátek a slaví se jako protipól přesně po půl roce.

Tento svátek je spjat s bohem Belenem, proto Beltine a je spjat také s živlem, jež je oheň. Pokud se totiž zaměříme na přeložení tohoto jména, tak zjistíme, že v překladu slovo Beltine znamená oheň nebo také Belenův oheň. Bůh Belen by se dalo říct, že se podobá trochu Apollonovi, Belen byl vládcem Slunečního ohně a také léčivých vod.

V tento svátek se zapalovaly ohně, jelikož oheň symbolicky očistil zvířata i lidi od všeho zlého a ohně zapalované na návrších navíc plnily ochranný smysl. Pokud v krbu – v domácnostech hořely ohýnky, tak se uhasily a zapálily nové na znamení nového období.  Samotný rituál založení tohoto v tento svátek ohně byl dosti složitý, celé oslavy provázely pestré ceremonie.

A jak takové ceremonie probíhaly?

Nejprve se zhášely ohně v celé obci, aby mohly být později zažehnuty od ohně hlavního, který zakládali druidé. Na pečlivě vybrané místo byl vyryt velký čtverec. Ten byl rozdělen na devět stejných čtvercových dílů. Kromě prostředního byly z čtverců odstraněny drny. Potom ovaté (nižší kněží) přinesli na hranici devět druhů dřeva posvátných stromů - na každý čtverec jeden druh. O jaké druhy asi šlo, dnes můžeme pouze odhadovat, víme jen, že nejdůležitější místo ve středu zaujímal dub, který byl také první slavnostně zapalován od dubových třísek v rukou druidů. Dřevo v ostatních čtvercích bylo pak zapalováno postupně ve směru hodinových ručiček.

V této ceremonii můžeme spatřovat známou keltskou symboliku: posvátné číslo devět a osm okrajových čtverců, znázorňujících hlavní svátky roku (slunovraty, rovnodennosti, Imbolc, Beltine, Lugnasad a Samhain). Oheň (i jeho dým) zažehnutý o Beltinu byl považován za očišťující a chránící zdraví lidí i zvířat. Proto se pořádaly tance kolem tohoto ohně (opět ve směru hod. ručiček, tj. "podle Slunce"), spojené s přeskakováním ohně a jeho dýmem se prováděl dobytek.

Tohle je jeden z mnoha obřadů, který je spojený s tímto prastarým svátkem, už z keltských dob se dochovává zvyk jako je stavění májky, jež byla symbolem spojení mocností země a nebe. Májka bývala zpravidla z kmene břízy, pomalována červenými a bílými spirálami a na vrcholu ozdobena větvičkami hlohu. Také kolem májky bylo zvykem tančit kruhové tance, které, jak se věřilo, posilovaly půdu.

Mimo jiné se v předvečer Beltainu milenci vydávali do lesů a květen byl svátkem lásky a nejspíše z této doby taky pochází, nám jež velice známý zvyk, jako je líbání se pod rozkvetlým stromem, nejčastěji třešní na 1. máje

U nás se v tento den slaví Valpružina noc a to je známé pálení čarodějnic.

Další zajímavosti:

O Beltinu se také lidé vypravovali k blízkým menhirům o nichž věřili, že v tento den jim pomohou splnit nejrůznější přání. Polévání kamenů a poklepání lískovým proutkem prý spolehlivě vyvolalo déšť. Rybáři sypali k patám kamenů písek s prosbou o dobré počasí a bohatý úlovek.

O Beltinské noci si lidé slavnostně zdobili své příbytky větvičkami cesmíny, hlohu a jeřábu, protože ráno mělo vycházející Slunce spatřit již takto vyzdobený dům. Věřilo se, že ženy, které si ozdobí hlavu věncem z jeřábu a na obličej si nanesou kapky rosy z hlohových poupat, zajistí si tím u bohů krásu. Ráno pak lid pod vedením druidů slavnostně vítal vycházející Slunce.

S tímto svátek je spojeno mnoho mýtů, jedním z nich je ten, že tam kde najdete pospolu růst stromy jako je jasan, hloch a dub, tak můžete v tuto krásnou noc uvidět skřítky.