Za své činy jsme zodpovědní jen my sami

V poslední době se setkávám nejen při výkladech či brouzdání  po internetu, ale celkově s neduhem, který se mne vůbec nezamlouvá a stále se rozšiřuje ... Ten neduh,  o kterém mluvím, je přehazování zodpovědnosti buď na potom či na druhé a konkrétně druhá varianta je čím dál více častější. 
Čím to, že my lidé se ptáme na názory druhých, i když se odmítáme s nimi ztotožnit, čím to, že chceme znát názor druhého a v hloubi duše toužíme v odpověď, ku našemu prospěchu? Proč nejsme schopni se rozhodovat a jednat sami za sebe? Kde je naše jistota, naše pevnost a stálost?
To jsou otázky, které mne pokaždé naskočí v mysli, když slyším, či vidím, jak někdo žádá jiného o pomoc a zároveň pak,  když  „svou“ odpověď dostane, tak se jí pak řídí, co když ale ta odpověď druhého je nějakým způsobem ovlivněná? Mysleli jste na to? 
Ať se Vám to líbí nebo ne, člověk jako takový své rozhodnutí odkládá a pokud přichází na řadu řešení, pak se mnohdy dostává do úzkých a prosí o radu. S tím já osobně nemám problém i já sama jednou za čas potřebuji nasměrovat avšak jen nasměrovat, další krok už je na mne samotné. Nicméně pokud někdo čeká, že spolu s radou přijde i samotné řešení, pak je na omylu.  
Přesněji řečeno, spousta z nás v dnešní době, kdy je v EZO-světě více a více lidí, má za to, že jsou tu tito lidé od toho, aby nám pomohli najít cestu spoléháme na to, že nám dají řekněme přesný návod jak na to a problém, který řešíme, vyřeší za nás. I toto je však všeobecný omyl, který je potřeba uvést na pravou míru a uvědomit si, že takovéto uvažování je čisté bláznovství.
To jestli se na tu cestu, kterou Vám ukáže ezoterik či kdokoliv jiný ukáže dáte, je už jen na Vás samých. Bylo by hloupé po nás druhých chtít rozhřešení jako takové a to proto, že nikdo z nás není zodpovědný za život druhých, ale pouze za ten svůj. 
Nezapomínejte také na to, že konečná rozhodnutí musíte vždy udělat jen Vy sami, neboť nikdo jiný to za Vás neudělá a také mějte na paměti, že Vás nikdo za nic nemůže soudit, respektive za Vaše rozhodnutí, které činíte. To proto, že se nenachází ve stejné pozici jako Vy a tudíž nemá právo Vás za to nějak soudit či dokonce pranýřovat.
Z mé strany nepočítejte, že se setkáte se způsobem, který Vám vždy bude sympatický. I já sama jsem jen člověk a rozhodně se nestavím do pozice Nejvyššího a už vůbec nehodlám Vaše životy řídit, jelikož i já musím řídit svůj život a mít jej pevně ve svých rukou – to proto, abych mohla pomoci Vám. 
Píši pomoci, ale záměně nepíši žít a víte proč? – VY sami jste strůjci toho dlouhého vlaku jménem život a je jen na Vás, kam až ten vlak dojede a zda dojede do cíle, který Vy sami jste si zvolili. Já, přítel, kartářky, léčitelé … my všichni jsme jen výhybky, rozcestníky, které se objevují ve Vašem životě a je jen na Vás, zda pojedete směrem, který Vám ukazujeme, konečné rozhodnutí je jen a jen Vás.
Já sama za sebe mohu říci, že můj vlak i s přestávkami jede tím správným směrem jako ten Váš, jen s tím rozdílem, že já svůj vlak řídím sama za sebe a vím, že za to, kam až dojede, nesu plně svou zodpovědnost je já a nikdo jiný
Vám moji milí přeji, aby i Váš vlak jel tím správným směrem a Vy byli jeho strojvůdcem.
 
S úctou a pokorou, Vaše Mia 
 

V poslední době se setkávám nejen při výkladech či brouzdání  po internetu, ale celkově s neduhem, který se mne vůbec nezamlouvá a stále se rozšiřuje ... Ten neduh,  o kterém mluvím, je přehazování zodpovědnosti buď na potom či na druhé a konkrétně druhá varianta je čím dál více častější.

Čím to, že my lidé se ptáme na názory druhých, i když se odmítáme s nimi ztotožnit, čím to, že chceme znát názor druhého a v hloubi duše toužíme v odpověď, ku našemu prospěchu? Proč nejsme schopni se rozhodovat a jednat sami za sebe? Kde je naše jistota, naše pevnost a stálost?

To jsou otázky, které mne pokaždé naskočí v mysli, když slyším, či vidím, jak někdo žádá jiného o pomoc a zároveň pak,  když  „svou“ odpověď dostane, tak se jí pak řídí, co když ale ta odpověď druhého je nějakým způsobem ovlivněná? Mysleli jste na to?

Ať se Vám to líbí nebo ne, člověk jako takový své rozhodnutí odkládá a pokud přichází na řadu řešení, pak se mnohdy dostává do úzkých a prosí o radu. S tím já osobně nemám problém i já sama jednou za čas potřebuji nasměrovat avšak jen nasměrovat, další krok už je na mne samotné, tedy samotné rozhodnutí a také zodpovědnost za své činy. Nicméně pokud někdo čeká, že spolu s radou přijde i samotné řešení, pak je na omylu.  

Přesněji řečeno, spousta z nás v dnešní době, kdy je v EZO-světě více a více lidí, má za to, že jsou tu tito lidé od toho, aby nám pomohli najít cestu spoléháme na to, že nám dají řekněme přesný návod jak na to a problém, který řešíme, vyřeší za nás. I toto je však všeobecný omyl, který je potřeba uvést na pravou míru a uvědomit si, že takovéto uvažování je čisté bláznovství.

To jestli se na tu cestu, kterou Vám ukáže ezoterik či kdokoliv jiný ukáže dáte, je už jen na Vás samých. Bylo by hloupé po nás druhých chtít rozhřešení jako takové a to proto, že nikdo z nás není zodpovědný za život druhých, ale pouze za ten svůj.

Nezapomínejte také na to, že konečná rozhodnutí musíte vždy udělat jen Vy sami, neboť nikdo jiný to za Vás neudělá a také mějte na paměti, že Vás nikdo za nic nemůže soudit, respektive za Vaše rozhodnutí, které činíte. To proto, že se nenachází ve stejné pozici jako Vy a tudíž nemá právo Vás za to nějak soudit či dokonce pranýřovat.

Z mé strany nepočítejte, že se setkáte se způsobem, který Vám vždy bude sympatický. I já sama jsem jen člověk a rozhodně se nestavím do pozice Nejvyššího a už vůbec nehodlám Vaše životy řídit, jelikož i já musím řídit svůj život a mít jej pevně ve svých rukou – to proto, abych mohla pomoci Vám.

Píši pomoci, ale záměně nepíši žít a víte proč? – VY sami jste strůjci toho dlouhého vlaku jménem život a je jen na Vás, kam až ten vlak dojede a zda dojede do cíle, který Vy sami jste si zvolili. Já, přítel, kartářky, léčitelé … my všichni jsme jen výhybky, rozcestníky, které se objevují ve Vašem životě a je jen na Vás, zda pojedete směrem, který Vám ukazujeme, konečné rozhodnutí je jen a jen Vás stejně tako jako zopodvědnost za ten jedoucí vlak, jménem Život.

Já sama za sebe mohu říci, že můj vlak i s přestávkami jede tím správným směrem jako ten Váš, jen s tím rozdílem, že já svůj vlak řídím sama za sebe a vím, že za to, kam až dojede, nesu plně svou zodpovědnost je já a nikdo jiný.

Vám moji milí přeji, aby i Váš vlak jel tím správným směrem a Vy byli jeho strojvůdcem.

S úctou a pokorou, Vaše Mia  <3