Nesuďme a nepomlouvejme ...
Krásný den přátelé,
už delší dobu kolem sebe pozoruji něco, co se mi vůbec nelíbí a to je pomluva, soudění okolí. Nejvíc, co mne však překvapuje je to, že se pomluva, kritika i sudba objevuje i u lidí, jež se pohybují v ezoterických kruzích a sami se ezoteriky nazývají.
Nebudu samozřejmě nic a ani nikoho konkrétně jmenovat, protože bych se stala jedním z těch, kteří soudí a já přece nejsem soudce, ale pravdou je, že vždy když slyším, jak někdo někoho soudí a nejen soudí .... tak si pokaždé vzpomenu na slova své maminky, která mne už od malička vštěpovala to, že mi nepřísluší nikoho soudit za jeho činy či slova, protože sama nevím, s čím se dotyčný právě ve svém životě “pere” a stejně tak, že nemám právo jej za to lynčovat, jen proto, že se mi na něm něco nelíbí.
Ach, ano .... tenkráte jsem ty slova nebrala v potaz, časem však, když jsem začala nad těmi slovy přemýšlet, tak musím hluboce smeknout před maminkou, protože vím, že měla a má pravdu. Nemohu přece někoho soudit jen proto, že je takový či makový nebo proto, že se mi něco nelíbí. Mohu však udělat jednu věc- a víte jakou? Stačí přece za dotyčným přijít nebo s ním nějak navázat kontakt a říci mu, co mne na něm nesedí, co se mi na něm nelíbí. V neposlední řadě, nejsem přece v jeho pozici a tudíž sama nevím jak bych se zachovala já, kdybych byla na jeho místě.
Prosím Vás tedy o jednu takovou maličkost, zkuste se někdy zamyslet nad tím, zda i Vy jste se někdy zachovali tak, že jste někoho odsoudili a pomluvili, aniž byste si zametli před vlastním prahem. Jestli, když jste ho odsoudili, zda jste znali fakta, proč dotyčný jednal, tak jak jednal či mluvil.
Pomluva je zlá, ale ještě horší je, pokud je neoprávněná. Vyřknutá slova nejdou vzít zpět a někdy dokáží opravdu hodně bolet a ublížit. Nezapomínejte prosím, že ten, kdo nás může soudit, je ten nejvyšší.
Přeji Vám pěkné a pohodové dny, s úctou k Vám, Vaše L. Miriam <3
