Karma

Mnoho z nás zná pojem karma, jež je v poslední době více a více vzpomínán nejen u lidí, jež se pohybují v esoterickém světě, ale často i u laiků. Se slovem karmy operujeme jako by to bylo běžně používané slovo a přece tomu tak není. Slovo karma si zaslouží více pozornosti než se může zdát a proto si o ní něco málo řekneme, respektive napíšeme.

 

Začneme asi nejlépe od začátku a vysvětlíme si nebo se alespoň o to pokusíme, co to vlastně ta karma je. Řádky, které zde budete číst jsou řekněme odrazem mého pochopení a vnímání karmy takové jaká je a jak ji především vnímám já, neberte tedy prosím má slova striktně, tedy tak, že když jsem to tak řekla, že to tak musí být. Každý z nás totiž vnímáme a naciťujeme malinko jiným způsobem a v tom se tolik jeden od druhého lišíme.
 

Inu ... tak tedy karma ... pro mne je to zákon příčiny a následků, tedy akce a reakce. Úplně jednoduše se to dá říci jako tak, že čin vykonaný ať už s určitým záměrem nebo vědomým motivem, má odpovídající následek tohoto aktu, který se zpětně jako bumerang vrací zpět tomu, kdo jej vyslal. Zjednodušeně řečeno podle této doktríny egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání přináší štěstí. Z buddhistického pohledu neznamená karma „osud”, ale může být přeložena jako „čin” nebo „příčina a následek”.
 

Nesmím opomenout i to, že každička myšlenka, slovo i čin, bez ohledu na to, zda jsou pozitivního nebo naopak negativního rázu, zanechávají otisky v naší mysli. Protože způsob prožívání světa je určován obsahem naší mysli, negativní otisky nevyhnutelně vedou k budoucímu utrpení. Když tedy pochopíme, že naše myšlenky, slova a činy zasévají semínka našich budoucích zážitků, budeme mít moc měnit náš život ve vlastních rukou.

Ať se nám tedy nyní děje cokoliv, odráží to naší předešlou karmu. Pokud to opravdu víme, kdykoliv nás postihne nějaké utrpení nebo obtíže, nebudeme je nahlížet jako nějaké zvláštní nezdary či pohromy, ani nebudeme žádným způsobem hledět na utrpení jako na trest. Také se nebudeme obviňovat ani se oddávat nenávisti.
 

Karmu lze také vnímat jako jakýsi "nesplacený" dluh nejen vůči okolí, světu, ale především vůči nám samotným, tedy našemu "Já". Pozor však na vnímání karmy jako osud či predurčení. Karma není fatalistická, ani předem určená, představuje naši schopnost tvořit a měnit. Je tvůrčí, protože se můžeme rozhodnout, jak a proč jednáme.

 

Jak tedy vidíte, každý vnímáme karmu jinak, toliko tedy ke karmě jako takové. Příště se podíváme na karmu zase z jiného úhlu.
 

S úctou k Vám, Vaše L. Miriam <3